Historie Dominikánského kláštera a kostela svatého Vojtěcha
Existenci církevní stavby na místě dnešního kostela sv. Vojtěcha je možné doložit již roku 1186, kdy český kníže Bedřich provdal v Ústí n.L. svou dceru za syna míšeňského markraběte Oty. Tato církevní stavba měla v polovině 13. stol. podobu hradu s kostelem.
První písemná zpráva, která se týká přímo kostela sv. Vojtěcha, pochází z roku 1342.
V průběhu 15. století se začíná kostel sv. Vojtěcha v pramenech označovat jako „český", a na konci tohoto století je v kostele prokázáno přijímání pod obojím způsobem.
V roce 1617, po dohodě s králem, uvedl ústecký primas, protireformátor Jan Arnošt Schösser ke kostelu sv. Vojtěcha dominikánské mnichy.
Až do konce 17. stol. si kostelní stavba zachovala svou gotickou podobu. Nároky řádu však tato stavba plně neuspokojovala, a tak začali uvažovat o přestavbě. Současný kostel byl vybudován v letech 1704 až v letech 1734, kdy došlo ke komplexní přestavbě. Na stavbě se zásadním způsobem podílel významný litoměřický barokní stavitel Octavio Broggio. Tato výrazná přestavba byla v dějinách kostela poslední a současný stav tak odpovídá barokní podobě.
Po dlouhá desetiletí zůstal ucelený barokní architektonický komplex v klidu. Teprve v polovině 19. století, kolem roku 1840 byl klášter dominikánů dotčen radikálnější přestavbou v souvislosti s rušením městských hradeb a bran. Byla ponechána jen část jižní obvodové zdi, která dříve nahrazovala městskou hradbu. Koncem 19. století bylo přestavěno zadní kolmé patrové křídlo s valbovou střechou. V letech 1928 - 1930 pak došlo k opravě vnějšku a vnitřku kostela.
V letech 1928 až v letech 1930 došlo k opravě vnějšku i vnitřku kostela.
V roce 1967 v době komunistického režimu, kdy skončilo pro kostel smutné období, ve kterém byl ve zcela dezolátním stavu využíván pouze jako sklad pneumatik, přikročila památková huť Okresního stavebního podniku v Ústí n/L k opravě barokní architektury, která si vyžádala více než 6 miliónů Kčs. Vrcholem adaptace kostela bylo pořízení nových varhan, speciálně pro tento prostor navržených prof. dr. J. Reinbergrem a prof. K. Hronem a vyrobených n. p. Varhany v Krnově. Po této úpravě se klášter stal sídlem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody.
V 60. letech 20. stol. (1971) byly prostory kostela adaptovány na městskou výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany.
V roce 1973 zde byl také záměr obnovit klášterní zahradu jako součást výstavní síně a místo odpočinku. Studii vypracoval zahradní architekt Ing. P. Hušek. Ačkoliv se již podařilo sehnat vhodné pískovcové desky na dláždění zahrady, projekt nebyl schválen.
